Otázka každodenního stereotypu.
29. května 2016 v 20:31 | Barel
|
Na téma...
Tuto otázku si možná klademe častěji, než vlastně sami chceme. A to vlastně ani nevím, jak bychom si jí každé ráno měli položit. Žiju ve stereotypu? Pro někoho výhra. Pro někoho nezáživný nudný život s opakujícím se dějem. Dokola a dokola.
Já sám jsem si například myslel, že ve stereotypu žiju a myslím si to dodnes. Každý den jenom škola, trénink, učit, spát, repeat. Jenže jsem v průběhu času pochopil, že jsou na tom lidé i o hodně hůř, než já. Je mi 17 let a na stereotyp mám opravdu hodně času, ikdyž se občas i v tomhle věku nedá ovlivnit.
Ne každý stereotyp musí být podle mě záporný. Někteří lidé ho milují. Proč by ne? Například mají rádi svojí práci, pravidelné schůzky s přáteli, naopak si myslím, že je pak strach o vykročený ze stereotypu.
Mám na tohle téma tolik otázek, že se v nich sám ztrácim :D Ale myslím, že každý stereotyp se dá trošku zaměnit. Otravná práce kde musíte být každý den? Tak se prostě seberte a pozvěte nějakou slečnu z jiného oddělení na kafe. Je to změna. Neděláte to každý den :)
Je to pouze můj názor a myslím, že o tomhle tématu by se dali popsat stránky a stránky a názorů bych určitě našel také mnoho :)
Děkuju za přečtení a mnoho změn do dalšího týdne!
Číst si, není povinnost.
11. ledna 2016 v 22:27 | Barel
|
Na téma...
Sám jsem k tomu nikdy nějak nakloněnej nebyl. Knížky mě jen málokdy lákaly. Narozdíl od toho mastit po večerech hry nebo koukat na filmy a různý jiný.
Jsem ve druháku (už pozdě na to začít číst), ale co.. Začal jsem někdy před velkýma prázdninama. Ptal jsem se doma rodičů, protože jsou to oba vášniví čtenáři, aby mi poradili něco snadno pohopitelnýho a protože jsem fanoušek detektivek, tak v něco v tom žánru.
Doporučil mi Šifru mistra Leonarda. Doporučuju pro všechny začátečníky. Snadno pochopitelná knížka, od který se nechcete odtrhnout.
Jako fanoušek fotbalu jsem dostal novinku k Vánocům v podobě Přestupového okna. Ti co se kollem fotbalu motají nebo jsou aspoň zarytýmy fanoušky, kupujte. Bude to pokračovat jako série Scotta Mansona (hl. postava).
Předtím jsem si rozečetl Obět Molochovi. Nevím nechytlo mě to. Knižka byla rozdělena vlastně na dvě části, což mě prostě nebavilo. Napínavý, napínavý.. najednou konec kapitoly a o 100 let dozadu a zase přečíst 30 stránek, než se dostanete do hl. děje.
Jako další jsem přečetl Milénium. Ze začátku nudná, ale postupně hodně napínavá knížka se skvěým ohlasem. Trilogie. Máme doma všechny, ale všechno jsou to strašný bichle, moc se mi do toho nechce :D Ale ne, ta knížka fakt stála za to. Redaktor novin "strčí nos" do vlivné rodiny Vangerů, kde se snaží o myslím 36 let starý zločin. Setkává se s punkerkou Salanderovou (hackerkou) a objevují krvavou historii Vangerů a snaží se najít Harriet, kterou je posedlý Henrik, její příbuzný.
Po celou dobu, co do mě táta hustil ať čtu, že je to super věc a člověk u toho může skvěle relaxovat jsem odmítal začít. O tyto prázdniny jsem toho přečetl víc než za celej svůj život a bylo to super a dál bude. Škoda, že tím jak začla škola už se čas zase zužuje, ale čas se na to vždy najde :)
Je to koníček, ne povinnost, kterou se nám snaží dostat do palic ve školách.
Ve stínu nočního života.
1. prosince 2015 v 18:39 | Barel
|
Téma týdne
Čau já jsem Karel a strašně mě baví někde pařit, koukat po hezkejch holkách a hrát fotbálky s kámošema a bla blaaa.
Jo kdysi.. Nebyl snad pátek, kdy by mě neštvalo, že jsem nikam nešel, ikdyž se to moc často nestávalo. Každej pátek a sobotu jsem trávil v baru. Musel jsem tam prostě být, byla to moje jediná zábava ya celý týden. Sešli se ldi, pokecali jsme si, ale dneska už to není.
Daleko víc mě baví se sejít s mými přátely. Zajít třeba k někomu. Podniknout něco, co jsme ještě nepodnikly. Výlety, jít fotit, u někoho si zahrát hru i kdyby měla být s alkoholem.. cokoliv! Hlavně praktickyuž nesedět v baru.
Do baru zajdu tak asi 1-2x do měsíce. Většinou s těmi, s kterými mě to tak baví mimo bar.
Prakticky jsem je tam sám přinutil cca před rokem chodit :D
A jak to dopadlo dneska... Ale jsem za to neskutečně rád, protože je daleko víc a hlavně lepších aktivit, kterými můžeme trávit páteční nebo sobotní večer, ale na to každý asi sám přijde.
Do stínu nočního života jsem se asi definitivě dostal začátkem tohoto školního roku. Jenom jsem si dokázal, že po náročném týdnu plného učení a tréninků, je pátek a sobota večer čas, který si můžu naplno užít i přesto, že kolem sebe nemám 50 lidí.
Naposledy, ale ne v hlavách.
24. listopadu 2015 v 22:40 | Barel
|
Téma týdne
Každý v životě pozná naposledy..
Naposledy jsme odešli z mateřský školy, naposledy jsme vyšli z dvěří základky a naposledy bude spoustu, ale nikdy nezapomeneme.
Aspoň já.. Pro mě každý naposled mělo svoje kouzlo, něco na co nezapomenu a budu na to rád vzpomínat, např. základka, nebo poslední den v bývalém bytě.
Ale snad každé naposled přináší něco nového :)
Pro lidstvo jenom dobře... Mně je 17 let, moje všechna "naposled" budu hledat ještě hodně dlouho, ale na jednu stranu se i těším, je to výzva k něčemu co prostě jednou skončí, vždycky to tak je, bylo, bude.
Pro lidstvo jenom dobře... Mně je 17 let, moje všechna "naposled" budu hledat ještě hodně dlouho, ale na jednu stranu se i těším, je to výzva k něčemu co prostě jednou skončí, vždycky to tak je, bylo, bude.
Když si vemu jenom to, že jsem přišel před rokem na střední a za dva zase naposled (snad) vyjdu z těch dveří na ten debilní čip.
Nej/Nej
1) Nejhorší: Moje nehorší naposled se odehrálo asi když mi bylo cca 7 let, už si to moc dobře nepamataju. Vyrůstal jsem jako malej v Plzni a najednou.. Stěhujem se! .. Pro sedmiletýho kluka šok, ale v dnešní době jsem za to rád, mám tady spoustu přátel a pryč se mi zatím nechce.
1) Nejhorší: Moje nehorší naposled se odehrálo asi když mi bylo cca 7 let, už si to moc dobře nepamataju. Vyrůstal jsem jako malej v Plzni a najednou.. Stěhujem se! .. Pro sedmiletýho kluka šok, ale v dnešní době jsem za to rád, mám tady spoustu přátel a pryč se mi zatím nechce.
2) Nejepší: Určitě ven ze základky. Těšil jsem se na něco novýho, na nový lidi a spoustu dalšího. Jsem na střední daleko rád než na základce, nevim co většina mele jak by se vrátili. Mám to rád, vyhovuje mi to, to učivo je těžší, ale tak kdo to nečekal...
Tohle téma mě nějak extra nechytlo, ale chtěl jsem něco napsat a svoje téma nemám, proto takhle stručně.
Svět pláče, nebe taky.
15. listopadu 2015 v 12:32 | Barel
|
Na téma...
Francie.. Téma od včerejšího dne asi nezastavitelné. Nejvíc mě na tom štve, že se konflikt vzniká i na blbejch sociálních sítích. Místo toho aby se každej sjednotil (hodně lidí se snaží), tak se akorát hádáme jestli je dobrý si napsat nějakej status nebo ne. Někdo řiká, že tím chce vzdát čest mrtvým, druzí zase, že jsou to ovce a jde jim o počet lajků.
Nechci se připojit ani k jedné skupině..
Na jednu stranu bych chtěl vyjádřit určitě taky nějakým způsobem upřímnou soustrast pozůstalým. Připojit se k těm co si to napíšou a soucítí (DOUFEJME!). Je to naprosto šílený, nedovedu si to představit..
Na tu druhou.. Řešil tohle někdo, když atentátníci nechali spadnout ruské letadlo? Nebo prostě jakkékoliv jiné úmrtí nevinných lidí?
Jde to prostě odcaď pocaď.
Včera jsem měl opravdu divnej pocit.. Hodně divnej. Přemýšlel jsem nad tim celej den. Zkusit najít řešení? Nevím podle mě nejde. Zastavit už vůbec, ale snížit aspoň riziko.. Jen mi bohužel dneska přijde pár lidí chytřejších co si napsali status a dokázali se o tom nějak rozepsat chytřejší, než naše vláda, naši politici.
Nebo jak to máte vy? Pokuste se mi to nějak popsat do komentářů, budu rád a strašně rád bych se o tom rozpovídal taky s někým jiným.
Dneska mi ta nálada přijde ještě horší. Myšlenky od toho nejdou a počasí tomu napovídá. Jakoby samotný nebe brečelo.
Respektujte lidi co máte rádi. Pokoušejte se jim dát pocit bezpečí. Milujte je!
Na tomhle světě se může stát cokoliv, proto mějte hlavy nahoře, koukejte na věci pozitivně, nechoďte se svěšenou hlavou.
Sociální sítě
12. listopadu 2015 v 8:49 | Barel
|
Na téma...
Sám si bez nich dneska už asi nedokážu představit žít.
Největším přítelem a zároveň nepřítelem můžeme asi považovat facebook. Na jednu stranu skvělý.. Dohodnu se díky němu v kolik, kde mám být. Nebo například s kým.
Bohužel v dnešní době jsme závislí. Neříkám, že jsem vyjímkou. To "kouzlo"mě taky pohltilo, ale někdy mě to mrzí. Dříve jako mladší jsem prostě přišel na naší vsi na hřiště a spoustu dětí venku a nikdo nemusel nikomu nic řikat, prostě jsme tam byli.
Dnes? Vytvoříte si skupinu na facebooku, musíte napsat jestli se někdo odváží jít ven ikdyž je třeba trošku zima. Polovina si to jen přečte, druhá polovina třeba odpoví ve stylu: Ty si blázen! Vždyt je tam asi jenom 5 stupňů, ty volee, radši si něco zahraju..
Proooč?
Popravdě.. Mě víc baví bejt venku v přímém kontaktu s kamarádem :) Neříkám, že i venku někomu neodepíšu nebo se nekouknu jestli někdo nepřidal novou fotku, ale určitě furt jsem s nima v kontaktu a snažím se se bavit.
Naštěstí já si našel kamarády, kteří to mají stejně :)
Trávíme spolu hrozně moc času, ale když už spolu nejsme, tak nastává to plus SS.. Píšeme si, voláme si přes skype, posíláme si nějaký srandovní fotky z aktuálního dne.
Můžu teda asi říct, že mi tohle vynahrazuje přímy kontakt s nimy.
Je to jenom další moje myšlenka, o kterou jsem se chtěl podělit, ale je mi jasné, že názory se obzvlášť v tomhle v dnešním světě liší :)
Slovem k lepšímu dni
11. listopadu 2015 v 22:23 | Barel
|
Téma týdne
Síla slova. Pro mnohé nejspíš pesimistické téma. Každý asi bude psát o tom jak díky slovům můžeme vyjádřit city a další věci.
Sílu slova můžeme vyjádřit různě. Nejdřív asi jako rozdělení na zápornou a kladnou sílu.
Jak se díky síle slova dostat sebe a své okolí do pohody?
1. pozdrav
Už podle toho jaký pozdrav zvolíme, může druhému udělat lepší den..
Nebo spíš jak pozdrav podáme.
2. Jeddnouše pomocí jednoho slova najít téma ke konverzaci
Promyslet si, o čem chcem mluvit nebo zařídít se tak podle situace. Pak už se jenom rozmyslet a začít konverzovat.
3.Pomoc
Když je někomu hůř než nám. Myslím, že i díky jednomu slovu můžeme druhému zvednout náladu.
4. Udělat sebe šťastným
Proč si nezazpívat nahlas? Další síla slova. Zpěv. Neříkám zase, že je to jen o tom :D Je to jenom příklad. Můžeme už od rána mít doboru náladu. Když si v této situaci začneme např. při cestě do školy řikat věci, které chceme, aby se nám dneska povedli a povedou se, můžeme to považovat za opravdovou sílu slova.
5. Sport
Hraju fotbal. Síla slova zase v trošku jinym smyslu, je moje povinnost. Při zápase prakticky nezavřít hubu a všechno řídit není snadné, ale pomáhá to a to hodně.
Komunikace na hřišti zvýší sebevědomí neuvěřitelným způsobem.
6. Další
Našlo by se určitě více témat jak díky síle slova zlepšit náladu a nejen to.
Momentálně mě už nic nenapadne, ale myslím, že smysl článku je jasný. Sice jsem občas trošku odbočil od tématu, ale doufám, že je jasné, co jsem ti chtěl říct :)
Don't worry, be happy!
Školní systém
11. listopadu 2015 v 18:21 | Barel
|
Na téma...
Je vlastně dobrý? Je špatný? Vede k něčemu lepšímu v životě, než co by jsme dokázali sami?
Těchto sporů, myslím je hodně.
Škola nám nedovoluje samostatnost. Já se přiklonim spíš k tomu, že současný systém sice naučí, ale není nejlepším řešením k vývoji člověka.
Pro dosažení místa ve společnosti a vůbec dosažení nějakého místa, člověk sice školu mít musí, ale bez svých dovedností mimo jí a bez zkušeností podle mě neobstojí.
Můžeme mít všichni to maturitní vysvědčení, co tak moc chceme, ale najde se pro nás taky uplatnění? Člověk si řekne, že podle toho jsou obory, ale není to jediné na co by lidi měli koukat.
Proč nepřesvědčit studenty o zábavnější formě? Proč sedíme v lavicích, posloucháme informace a pak se je snažíme papouškovat dál?
Formy a druh učení by se určitě našel lepší. Jenom proč odcházet od starého k novému, že?
Těchto sporů, myslím je hodně.
Škola nám nedovoluje samostatnost. Já se přiklonim spíš k tomu, že současný systém sice naučí, ale není nejlepším řešením k vývoji člověka.
Pro dosažení místa ve společnosti a vůbec dosažení nějakého místa, člověk sice školu mít musí, ale bez svých dovedností mimo jí a bez zkušeností podle mě neobstojí.
Můžeme mít všichni to maturitní vysvědčení, co tak moc chceme, ale najde se pro nás taky uplatnění? Člověk si řekne, že podle toho jsou obory, ale není to jediné na co by lidi měli koukat.
Proč nepřesvědčit studenty o zábavnější formě? Proč sedíme v lavicích, posloucháme informace a pak se je snažíme papouškovat dál?
Formy a druh učení by se určitě našel lepší. Jenom proč odcházet od starého k novému, že?

Začátek
9. listopadu 2015 v 21:54 | barelblog
|
O mně
Jak začít? Sám nevim jak mě tohle napadlo si začít psát. Možná se chci za pár let ohlídnout a něco si dokázat? Opravdu nevim. Každopádně nechci moc psát o sobě, ale taky o zajímavejch tématech, občas o zážitcích atd.
Je mi 17 let, chodim na střední do druháku a hraju fotbal.
Dobře.. doufám, že tohle nebude jenom nucený psaní, ale forma novýho koníčku :)